Franz Kafka a jeho skromný život

Franz Kafka se narodil na konci 19. století (3. července 1883) v centru Prahy židovskému obchodníkovi Hermanu Kafkovi a matce Julii Kafkové, rozené Löwyové. Měl dva bratry a tři sestry, ovšem oba bratři zemřeli v brzkém dětském věku a všechny tři sestry se později po Kafkovi smrti staly obětmi nacistických koncentračních táborů.

Franz byl poměrně inteligenčně nadaný a proto také navštěvoval Německé státní gymnázium v páláci Golz-Kinských na Staroměstském náměstí, kde je dnes umístěna národní galerie. Později, roku 1906 vystudoval práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě a stal se z něj doktor práv. V roce 1907 začal pracovat v pojišťovně Generali na Václavském náměstí, tam ovšem dlouho nevydržel a později začal pracovat v Dělnické úrazové pojišťovně pro Království české v ulici Na Poříčí. I když dosáhl velkého karierního úspěchu práce ho zcela nenaplňovala, jelikož v jednom dopise napsal: „moje povolání je pro mne nesnesitelné, protože odporuje…mému jedinému povolání, a tím je literatura”, ovšem lze i najít pasáže kde si svou práci chválí. Kafka byl velmi slušný, vždy se dobře, ale přesto nenápadně oblékal, abstinoval nejen na alkoholu, ale i na cigaretách, či dokonce na čaji nebo kávě, také nejedl sladké a čokoládu jen vyjímečně, sex považoval za cosi nečistého a nazýval jej „trestem za lásku”, což lze poznat i z jeho děl, kde je sex spojován s nízkostí, vinou či špínou, kupříkladu na rozdíl od kávy, kde v románu Zámek má hlavní postava kávu v oblibě. Také se zajímal o českou politiku a přispíval na politické vězně, za což byl i předveden, ovšem sám za sebe zaplatil kauci, aby stihl přijít do práce včas. Psal německy, později i žil v Německu ovšem jak sám uváděl v dopise jeho blízké přítelkyni Mileně Jesenkové, která později přeložila několik jeho děl do čestiny: „Nikdy jsem mezi německým národem nežil. Němčina je mi mateřštinou, a proto pro mě přirozená, ale čeština je blízká mému srdci“. Také byl téměř celý jeho život spjat s Prahou, též v jednou dopise napsal Oskaru Pollakovi (historikovi umění): „ Praha nepustí. Ani Tebe, ani mě. Tahle matička má drápy. To se člověk musí přizpůsobit, nebo- . Ze dvou stran bychom ji museli podpálit, na Vyšehradě a na Hradčanech, pak by se nám snad podařilo uniknout”. Již zmíněná Milena Jesenská hrála důležitou úlohu v Kafkově životě, i když se viděli pouze dvakrát, udržovali spolu stálý kontakt, který přetrval až do Kafkovi smrti, kdy v roce 1917 onemocnil tuberkulózou a v pouhých čtyřiceti letech jí podlehl. Kafka nejen umíral, ale celý život žil jako neúspěšný, nešťasný, nenápadný a slabý- tělesně i psychicky. Lidem se vyhýbal a ačkoli byl ve svém zaměstnaní oblíbený měl pouze pár přátel; Max Brod či Franz Werfel. Mezi jeho díla se řadí, napřiklad; romány Proces, Amerika, či Zámek, nebo povídka Proměna. Podle francouzského deníku Le Monde, je Kafkův román Proces 3. nejvýznamější knihou 20. století. Kafkou se později inspirovali, například nositel Nobelovy ceny za literaturu Harold Pinter, či spisovatel Sir Salman Rushdie. Pomník Kafky můžeme v Praze nalézt hned dvakrát; a to na Národní třídě, od Davida Černého a jeden také v Dušní ulici, v centru Prahy.

franc-kafka

Zdroje:  wikipedie.org, spisovatele.cz,kafkamuseum.cz,knihy.abz.cz

Autor: Dan Táborský