Ratanový nábytek zná asi každý, ale co vlastně ratan je, kde se bere a jak se zpracovává a čím vším musí projít dřív než se z něj stane náš ratanový nábytek? Ratan se pojí s lidskou historií již od dob starého Egypta, právě Egypťané opracovali jako první ratan a vyrobili první ratanové košíky a nůše již kolem roku 4000 před naším letopočtem. Později kolem roku 2800 před naším letopočtem staří Egypťané využívají ratan na výrobu dalších užitečných i dekorativních produktů, především se jednalo o honosný ratanový nábytek, ratanové papasany, houpací křesla a dále nejrůznější ratanové doplňky na práci i dekoraci.
V novodobé historii to byli pak Inodnésané, kteří kolem roku 1940 začali znovu hojně používat a záhy i exportovat ratan a pochopitelně tedy vedle materiálu jako takového také i ratanový nábytek a další ratanové doplňky. Ratan je dodnes, především díky své velké vysoké odolnosti, maximální flexibilitě, pružnosti a lehkosti velice oblíbeným materiálem na nejrůznější produkty, jako jsou z těch nejznámějších ratanové koše, různé květinové stěny a police, domácí i venkovní ratanové doplňky, křesla, nejrůznější papasany, houpačky až celé ratanové sedací soupravy pro domácí i zahradní použití.
Ratan pochází především z již zmíněné Indonésie, nejvíce pak z Bornea, Sulwesi a Subawa ostrovů, odkud se do dnešní doby vyváží zhruba 70 – 80% celosvětové produkce této rostliny. O ostatní světovou produkci se dělí tropické oblasti v Africe, Asii a Oceánii, především Filipíny, Malajsie, Bangladéš a Srí Lanka, ale taky Vjetnam. Jeho oblíbeným místem pro pěstování jsou takzvané sekundární pralesy, to jsou pralesní prostory, kde jsou rostliny a stromy spíše mladé a tedy menšího vzrůstu. Je to z prostého důvodu, v sekundárních pralesích se dostane sluneční světlo podstatně dál k půdě než v primárních pralesích. Ratan tím může absorbovat tropické sluneční záření po celé své dlouhé délce až k zemině. Méně četněji se pak ratan vyskytuje v takzvaných primárních pralesích, kde jsou stromy mohutné a vzrostlé a průnik slunečního světla k půdě a úpatí rostliny je nizší.
A co vlastně ratan je a čím vším ještě musí projít, než si ho přinesete domů, jaké procesy ještě nastanou, než se ze surového materiálu stane ta krásná ratanová sedací souprava, houpací křeslo, lustr a další nejrůznější doplňky.
Ratan je jméno pro zhruba 600 druhů palm z kmene Calameae, rostoucích v tropických pralesích. Roste velice podobným způsobem a procesem jako vinná réva. Ratan se od ostatních palm liší ve své průměrné šířce stonků přibližně 1,5 palců, na naše poměry tedy asi 2,5 – 3,5 centimetrů. Vnější část stonku je velice odolná a pevná, zatímco vnitřní část stonku měkčí, ohebnější a porézní. Nejedná se tedy o klasické stromy, můžeme jej také svým růstem přirovnat k bambusu. Na rozdíl od dutého bambusu má však ratan uvnitř stonku velice pevné a později při správném opracování flexibilní vlákno. Proto je tak skvělým materiálem nejen na ratanové košíky a dekoraci, ale také na kvalitní pevný, přírodní a velice hezký ratanovýnábytek, jakým můžou být ratanové pohovky, křesla, houpací křesla, papasany, nejrůznější květinové stěny a další nespočet přírodních dekorací.Dospělý ratan dorůstá do ohromných výšek, řádově několika desítek až stovek metrů. V extrémních případech dorostl ratan až do délky 850 metrů. Od počátku růstu po celý proces růstu jsou stonky rostliny velice ohebné a ke svému růstu se nechávají podpírat ostatní pralesní vegetací. Většina těchto rostlin kvůli tenkosti a nestabilitě nutně potřebuje strukturální oporu ve většině případů v podobě jiného stromu, nebo keře, bez níž nedokáže sama vzrůst do výšky a tím čerpat slunečního záření, které tak potřebuje. Ovšem některé z čeledi těchto rostlin jako jsou například Raphia, Pigafetta, nebo Metroxylon rostou spíše jako typické palmy, které známe s tlusčímy vztyčenýmy kmeny. Ratan má na sobě u většiny druhů rostlin velice ostré a četné trny, které používá jako úchytky a jako podporu šplhání přes jiné rostliny a zároveň působivě odrazuje hladové bíložravce, kteří by jej mohli snad chtít ochutnat. Ratan má ohromnou výhodu, že roste a může se sklízet nepřetržitě během celého roku, další jeho výhodou je, že roste také daleko rychleji, než ostatní pralesní dřeviny. Samotná sklizeň je náročný proces především vzhledem k nepřístupnosti terénu, kde ratan roste. Na sklizni dřeviny se podílí většinou celý velký tým místních vesničanů. Při čemž má každý z nich svoji úlohu, prvním procesem je vyšplhat na stromy a ratan useknout, poté se musí vymanit od ostatního porostu, v některých případech jej dělníci ještě v pralese zbavují trnů pro lepší manipulaci. Další pracovníci svazují ratan a odnášejí ho do vesnice, kde ti další se postarají o koncové zpracování. Nástroje na sklizeň jsou také poměrně primitivní, v podstatě na sklizeň stačí mačeta na useknutí stonků. Hustota porostu v deštném pralese je velice koncentrovaná, proto je šplhání tím nejpraktičtějším a nejjednodušším způsobem pohybu v těchto místech a také tedy tím nejlepším pro sklizeň ratanu.
Farmáři z Indonésie pěstují ratan v takzvaných pralesních zahradách. Tyto pralesní zahrady z níž původně pochází ratan a po jeho opracování další produkty jako například nám známý ratanový nábytek, mají průměrnou rozlohu od 2 – 6 hektarů půdy. Průměrný výnos z tohoto prostoru zahrady může být až 1,4 tun každých pár let. Dalším krokem než vznikne naše ratanové křeslo je vyuzení sklizeného surového ratanu, během tohoto procesu změní ratan barvu ze světle zelené na žlutou až světle hnědou barvu. Očištěný neopracovaný ratan se srovná do svazků a uklidí se do dřevěných ohraničených stanů, kde dno stanu je zhruba stopu nad zemí, kvůli vlhkosti. Následně po naplnění stanu se rám stanu pečlivě zakryje nepropustnou a nepromokavou celtou a k zemi se ukotví závažím z kamenů a těžkých klád. Pod celtou se shromažďuje síra ve vysoké koncentraci a proces uzení může začít. Později se pod stanem zapálí a nechá doutnat uhlí. Délka procesu uzení trvá většinou jeden až dva dny, v závislosti na teplotu a vlhkost prostředí. Následně je potřeba ratan dobře vysušit od nadměrné vlhkosti a nachystat tak hotovou surovinu pro další kroky procesu zpracování. Další důležitou fází je sušení ratanu. Sušení probíhá výhradně venku pod paprsky horkého rovníkového slunce a trvá další 2 – 3 dny, opět v závislosti na teplotní a vlhkostní klima, než se dostává do konečné poslední fáze.
A už jsem poměrně blízko u ratanové pohovky,po vysušení je ratan konečně připraven na závěrečné zpracování. V některých případech se může ratan dále opracovávat a upravovat, pokud ho budeme chtít použít například jako kvalitní materiál pro ruční vazbu knih, nebo rituálních zbraní. Ovšem stále zhruba ze 60% materiálu je vyráběn právě náš ratanový nábytek, který dobře známe od pradávna. Asi každý z nás kdo snad doma ještě ratan nemá, se minimálně u někoho na návštěvě, nebo někde v restauraci uvelebil do stylového ratanového nábytku. Není nic neznámého, že lidstvu je přírodní materiál tím nejblizším.
Ratan má schopnost dobře přijímat a absorbovat barvy a skvrny, podobně jako další druhy dřevěného materiálu. Tedy koncové výrobky, čím může být třeba náš ratanový nábytek a další produkty jsou k dostání v nejrůznějších barevných provedení. Ratan se může pouze namořit, nebo nastříkat do nejrůznějších barevných odstínů. Kromě toho je také možné oddělit z ratanu vnitřní pevné vlákno a použít jej jako proutí, pro výrobu proutěných produktů. Ty však nebývají zdaleka tak pevná jako je ratan, tedy nejsou pro svou odolnost až tak vhodná na výrobu nábytku, spíše dopňků a dekorativních výrobků. Ratan je vysoce odolný proti štěpení a rozstřísnění, pro tuto vlastnost se používá i při výrobě holí na bojové sporty, které jsou dlouhé až 70 centimetrů. Například tyče zvané Baston, které bývají výhradně z ratanu se používají při filipínském bojových umění. Užití našel ratan vedle břízy a bambusu také jako materiál na výrobu paliček na bicí. Mezi světovými bubeníky jsou právě ratanové paličky těmy nejoblíbenějšími. Ratan se používá se i pro výrobu dalších nespočetně hudebních nástrojů jako jsou například vibrafon, marimba, xylofon a mnoho dalších. Některé druhy ratanu obsahují červenou pryskyřici pod tajemným názvem dračí krev, která se již ve středověku považovala za pryskyřici vysoce léčivou na nejrůznější neduhy. Tato pryskyřice se používala od pradávna také jako kvalitní a stálé barvivo, které se aplikovalo například na housle, ale také na nábytek a další dřevěné výrobky. S použitím ratanu ve zdravotnictví se počítá až do dnešní doby. Začátkem roku 2010 italští lékařští experti zveřejnili tiskovou zprávu o experimentálním pokusu, kdy je ratan použit jako kostní náhrada. Tedy použit v náročném procesu výroby umělé kosti. V tomto procesu se ratan nadrtí na malé částice a vloží do vysoce rozehřáté pece. Do směsi je později přidán v poměrném množství vápník, uhlík a další stopové prvky, a dále se prohřívá ve vysokých teplotách. Po ukončení procesu se dostává materiál jako téměř přesná replika lidské, nebo zvířecí kosti. Celý náročný proces zpracování ratanu trvá zhruba pouhých 10 – 13 dní. Italští experti otestovali takzvanou umělou kost z ratanu u ovcí a doposud nejsou známy odmítnutí ani žádné vedlejší účinky. Tento projekt podporuje Evropská unie a počítá se s tím, že se začne aplikovat na člověka do roku 2015.
Mnoho lidí, včetně některých tuzemských i zahraničních překupníků, kteří dovážejí a prodávají ratanový nábytek a další výrobky z ratanu se domnívají že proutěný a ratanový nábytek je téměř to samé. Pochopitelně na první pohled se ratanový nábytek od proutěného tolik neliší, faktem také zůstává, že oba tyto materiály spadají do stejné kategorie nábytku. Ovšem v reálu a především ve způsobu použití jsou velice zásadní rozdíly mezi těmito materiály. Zásadním rozdílem je pak pevnost a odolnost materiálu, proutěné výrobky, především myslíme li na nábytek, můžou ale vždycky nemusí být tak pevné a pružné. Jistě jste se již setkali s nekvalitním proutěným nábytkem, kde se v každém ohybu lámají proutky a ztrácí původní tvar. Kvalitní ratanový nábytek vám toto neudělá a pokud jej budete používat podle pokynů výrobce, tedy myslím tím především domácí a zahradní použití, dá se říct, že vás vaše ratanová souprava hravě přežije a poslouží ještě vašim vnoučatům. Ceny ratanu oproti jiným přírodním materiálům a navzdory svému náročnému pěstování a zpracování jsou ve své podstatě velice levné. Ratanový nábytek a květinové stěny se vyrábí jak pro vnitřní, tak venkovní používání. Již při koupi ratanové sedací soupravy, nebo ratanového křesla se rozmyslete kam konkrétní nábytek umístíte a podle toho i kupujte. Prodejce by vám měl dát informaci pro jaké použití je výrobek upravený, jakým jej můžete vystavovat teplotám a jaké vlhkosti. Ratanová kůra se pro svou odolnost a pevnost používá při výrobě nábytku na svázání a konečné zpevnění. Ratan je oblíbený pro výrobu nábytku také pro svou nekonečně možnou kreaci.
A jak ratan udržovat. Správná ochrana a údržba prodlouží vašemu ratanovému nábytku podstatně životnost. Není to žádný náročný proces, ovšem je třeba nepodcenit pár pevných zásad údržby. Na běžný povrchový úklid se dá pochopitelně použít antistatická prachovka, případně měkčí kartáček. Pokud potřebujete nábytek, nebo jiný kousek z ratanu očistit od dalších a hlubších nečistot použijte jednoduše houbičku na nádobí a čistou vlažnou vodu. V případě ještě hlubšího znečištění, nebo skvrn můžete do vody přidat malé množství saponátu, nebo mýdla. Nikdy ratanový nábytek nesprchujte. Venkovní ratanový nábytek se sice vyrábí z neloupaného ratanu a je odolnější, ovšem ani v tomto případě jej nesprchujte. Po použití vody nechte ratanový nábytek volně uschnout, nevystavujte jej přímému a prudkému teplu. Pokud nebudete ani s tímto čistícím procesem v důsledku spokojeni můžete očistěný nábytek znovu natřít kvalitním a odolným lakem k tomu určeným. Takový proces se doporučuje maximálně za jednou za jeden až dva roky. V bytě nenechávejte ratanový nábytek po delší dobu v přímé blízkosti topení. Než si koupíte ratanový nábytek zjistěte si další důležité kritérium a to nosnost nábytku, případně polic. Ani venkovní ratanový nábytek není příliš dobré vystavovat přímému slunečnímu záření, silnému dešti, mrazům a velkým teplotním výkyvům. Během zimy je lepší nábytek uskladnit, nebo alespoň patřičně zakrýt. Pokud se vám přeci jen u nábytku rozplete nějaké oplétání, můžete jej zpátky přilepit lepidlem na dřevo, nebo kanagonem, nebo eventuálně přibít malým hřebíčkem bez hlavičky a následně ohnout do tvaru skobičky.
Ratanové křeslo
Ratanové křeslo známe všichni velice dobře, ale odkud se ten ratan vlastně bere, kde má svoji rodnou půdu a jakým musí projít procesem dřív než se z něj stane stylové ratanové křeslo. Ratan zasahuje hluboko do naší historie, již ve starověkém Egyptě si kolem roku 4000 před naším letopočtem opracovávali ratan a začali z něj vyrábět oblíbené a užitečné ratanové koše a další nejrůznější doplňky na práci a později i dekoraci. První ratanové křeslo ve starověké historii se objevilo také pochopitelně v Egyptě a to kolem roku 2800 před naším letopočtem. Byli to také právě právě egypťané, kteří začali později v hojné míře vylepšovat ratanová křesla čalouněním a potahovými látkami. Pro tyto úpravy používali nejčastěji takzvané nízké čalounění, které se mj. často používá do dnes. Některá ratanová křesla a židle měli pouze čalounění pro volné položení na nábytek, stejně jako jsme na to zvyklí dnes. Vyjma hladkého způsobu čalounění nábytku se ve starém Egyptě začalo používat takzvané prošívání, známé jsou dva způsoby prošívání do kosočtverce a prošívání do čtverce, způsob prošívání byl v závislosti na tvaru křesla, nebo jiného nábytku. Ještě později si egypťané vyrobili také ratanové papasany a houpací křesla. V naší novodobé historii je to především Indonésie, která se podílí na největší téměř až 80 procentní produkci ratanu. Již kolem roku 1940 začali indonésané exportovat ratan, ratanový nábytek a další výrobky. Ratan je od dob dávných až po dnes, především díky své nízké váze, ohromné pružnosti a velké odolnosti velice oblíbeným přírodním materiálem na nejrůznější křesla a nábytek, houpačky, květinové stěny a poličky, botníky a samozřejmě ty staré známé ratanové koše. Ratan tedy do dnes nejvíce dovážíme z Indonésie a to nejvíce z ostrovů Subawa, Sulwesi a Bornea. Další místa odkud se ratan dováží jsou subtropické krajiny v Africe a Oceánii, konkrétně pak z Malajsie, Bangladéže, Srí Lanky a Vjetnamu. A jak se ratan zpracovává, jakými technologickými procesy musí ještě projít než z něho vznikne ratanové křeslo, papasan, houpačka nebo snad celá pohodlná sedací souprava. Ratan je druh palmy z kmene Calameae, existuje asi 600 odrůd z čeledi ratanů. Je příbuzný vinné révy a jeho růst je révě nápadně podobný. Ratan je typický svým průměrem stonků asi 2,5 až 3,5 centimetrů. Vnější část stonku je světle zelená a je velice pevná a odolná, vnitřní vlákno ratanu je porézní a flexibilní. Ratan není klasický strom, připomíná růstem spíše bambus, ovšem s tím rozdílem, že není jako bambus uvnitř dutý. Z bambusu se vyrábí také nábytek, ačkoli podobně jako proutí většinou nemá tak odolné a trvající vlastnosti jako ratan. Proto i životnost těchto dutých materiálů není z pravidla tak dlouhá. Nejvhodnějším místem pro pěstování ratanu je tzv sekundární prales, to je mladší prales s nizším a řidším porostem vegetace. Ratan má v takovém to prostředí možnost přijímat tropické sluneční paprsky po celé délce až ke svému úpatí a nabírat tak své síly, která podporuje jeho růst. Ale i v naopak tzv primárních pralesích, kde je vegetace starší, vysoká a v husté koncentraci se vyskytuje a pěstuje ratan. Ovšem pro nedostatek světla je jeho doba růstu delší a samotné pruty rostliny nejsou po té tolik odolné jako ty které byly prozářené paprsky subtropického slunce v pralese sekundárním a přirozeně také roste delší dobu. Dospělý ratan roste do velikých výšek v dobrých podmínkách dorůstat až řádově několika sto metrů. Ratan patří také do druhu oproné liány, soběstačně může dorůst až do výšky 7 metrů, poté kdy jsou jejich proutky velice ohebné se pomocí trnů přichycují na ostatní vegetaci a dál šplhají ke slunečním paprskům. Trny mají také na dolní části listů a u některých druhů mají takzvané ciry, to jsou velice hustě otrněné konce listů. V některých případech si ratan pomůže i ještě nevykvetlím otrněným květenstvím. Ratan je bezpochyby nejvyšší rostlinou celosvětové vegetace. Podle statiky a hustoty opory může ratan různě měnit směry růstu, čímž v některých případech vznikají velice obtížně průchodné houštiny, které značně komplikují sklizeň. V našich poměrech málo kdo ví, že ratan má také jedlé a chutné plody. Evropané jsou zvyklí plody ratanu používat z největší části v sušeném stavu jako dekoraci dezertů a dalších pokrmů. Ratan má od samého počátku svého růstu velice flexibilní a pevné stonky, většina druhů potřebuje ke svému růstu statickou oporu. Ale některé druhy této rostliny jako jsou například Raphia, Pigafetta, nebo Metroxylon mají podobný růst spíše jako typická palma, tedy mají statické a pevné kmeny, které drží svůj tvar zcela bez opory. Trny, které má ratan na stonkách i na listech slouží také jako ochrana před hladovými býložravci, kteří by si chtěli na něm pochutnat. Indonéští farmáři pěstují ratan v pralesních zahradách o rozměrech průměrně 2 – 6 hektarů pralesní půdy. V průměru může farmář z takovéto zahrady vytěžit až 1,4 tun každých několik let.
Ohromnou výhodou je celoroční sklizeň, ratan se může sklízet během všech ročních období. Ale přesto je ještě náročná cesta, která tuto rostlinu čeká ještě před tím než se z ní stane to stylové ratanové křeslo, nebo pohodlný ratanový papasan v našem obýváku. Farmáři mají proces pěstování velice dobře zorganizovaný od sklizně, po opracování až po samotnou ruční výrobu produktů. Na sklizni a výrobě se podílí celé týmy vesničanů, přičemž má každý svou úlohu. Zdatní jedinci provádějí sběr ratanu v pralese, terén je v džungli velice náročný a otrněný ratan je zpravidla pečlivě přichycen a propleten s ostatní vegetací. Zcela nejefektivnější technikou sklizně je tedy v tomto terénu šplhání po rostlinách a odsekávání stonků ratanu pomocí ostré mačety. Dělníci většinou ještě v pralese zbaví ratan ostrých trnů a umožní tím pohodlnější transport do vesnice, kde už se ti další, ženy a starší obyvatelé pletou náš oblíbený ratanový nábytek, koše, nůše a další skvosty z této rostliny. Také většinou ještě v pralese dělníci nařezají ratanové stonky na 5 – 7 metrů dlouhé části a svazují je do tlustých otepů. Pro přepravu používají někteří po staru slony, v civilizovanějších místech pak již traktory. Pokud je to do vesnice blízko odvlečou si dělníci materiál svépomocí. Po transportu do vesnice, místa opracovávání ratanu začne další část procesu zpracování. Dalším důležitým krokem je takzvané vyuzení, během této důležité fáze procesu mění ratan barvu ze své přírodně světle zelené na žlutou až žluto hnědou barvu. Ratan se očistí od vnějších nečistot a odstraní se zbylé trny a listy, po té se znovu sváže a narovná do dřevěných ohraničených stanů, které mají své dno přibližně metr až dva nad zemí. Po naplnění stanu vesničani zakryjí stan naplněný ratanem nepropustnou plachtou a upevní jej pomocí těžkých kamenů. Pod dnem stanu se zapálí a nechá doutnat uhlí a proces uzení právě začíná. Takto se ratan udí jeden až dva dny. Podle barvy po dokončnění procesu , která už je téměř stejná jako má naše ratanové křeslo, nebo pohovka. Dalším krokem procesu je vysušit ratan a zbavit jej přebytečné vlhkosti a tím připravit pro další již klidně i kreativní zpracování. Sušení ratanu je nejjednodušším, ale také důležitým procesem, vesničané rozloží ratan pod paprsky horkého, rovníkového slunce a nechají je sušit další 2 – 3 dny. A právě teď už je ratan připraven na různorodé zpracování, kdy ze ze vzácné suroviny stávají ratanová křesla, stolečky, květinové stěny, police, nejrůznější nábytek, koše a další výrobky i dekorace. V některých případech, kdy se ratan používá pro jiné použití, například pro vazbu knih, nebo na výrobu zbraní pro bojové rituální umění musí ratan projít ještě dalším složitějším opracováním. Ovšem přibližně z 60 % materiálu je produkován ratanový nábytek, koše a dekorace. Ratan, stejně jako většina dřeva skvěle absorbuje barvy, laky a skvrny. Koncový zákazník si tak dnes své ratanové křeslo může vybrat v odstínu ze široké škály barev. Nejoblíbenější nábytek je ale stále z přírodního ratanu, který je namořen, nebo nalakován bezbarvým lakem. Existují také techniky, kdy se z ratanu vyjme vnitřní vlákno a může se použít jako proutí a proutěných výrobků. Proutí není vhodným materiálem na výrobu nábytku, spíše menších a dekorativních předmětů. Ratan má velkou odolnost proti roztříštění a štěpení, právě pro tuto vlastnost je využíván na výrobu holí pro bojová umění, hole jsou dlouhé až 70 centimetrů. Ku příkladu hole zvané Baston, které jsou vyráběny pouze z ratanu jsou používány při bojovém umění na Filipínách. I u hudebníků si našel ratan své bohaté využití. Společně s bambusem a břízou patří ratan mezi nejpoužívanější materiál na produkci paliček na bicí. A používá se na výrobu dalších hudebních nástrojů například vibrafonu, marimby a xylofonu. Některé odrůdy z ratanu obsahují sytě červenou pryskyřici s názvem dračí krev. Už ve středověku byla tato pryskyřice považována za léčivou látku na různé nemoci a neduhy. Pro svou barvu se používá také jako kvalitní přírodní a stálé barvivo do dnes. Hojné využití našla jako barva na housle, nábytek a ostatní dřevěné produkty. O využití ratanu ve zdravotnictví se počítá také až do dnešní doby. Například počátkem roku 2010 zveřejnili Italové zprávu o novém experimentálním pokusu, podporovaným evropskou únií. Ratan se bude využívat jako kostní náhrada. V tomto náročném procesu se ratan rozdrtí na miniaturní části a vytvoří se směs s přidáním vápníku, uhlíku, dalších minerálů a stopových prvků. Směs se pak společně peče v pecích s vysokou teplotou. Délka takového náročného zpracování je asi pouhých 10 -13 dní. Na konci procesu máme materiál s velice podobnými vlastnostmi jako je lidská, nebo zvířecí kost. Tato umělá kost byla otestována na Italy na ovcích a do dnešní doby není známé odmítnutí, nebo jiné komplikace. Evropská únie počítá s možnou aplikací na člověka do konce roku 2015.
A jak bychom se měli o ratan a náš ratanový nábytek starat. Správnou údržbou můžete ratanu výrazně prodloužit život. Ratanové křeslo vás v tomto případě hravě přežije. Nejedná se o žádný technologicky složitý proces, ovšem existuje několik zcela pevných zásad, které je třeba dodržovat.
Při všedním povrchovém úklidu používejte antistatickou suchou prachovku, měkký kartáček, nebo houbičku. V případě že vaše ratanové křeslo potřebuje větší očistu od hlubších skvrn použijte houbičku s vlažnou vodou, případně malým množstvím běžného saponátu, nebo jemného tělového mýdla raději bez parfému. V žádném případě ratanový nábytek nenamáčejte celý ani nesprchujte. V případě, že ani tento vlhký mycí proces se vám nebude zdát dostatečně efektivní, můžete ratanový nábytek znovu namořit , nebo natřít kvalitním lakem k tomu určeným. Před nátěrem je třeba kvalitně ratan očistit. Takto můžete nábytek ubgradovat jednou za rok až dva. Pokojový ratanový nábytek neumisťujte po delší dobu blízko topení a prudkému teplu. Chraňte také ratan od svých domácích mazlíčků, obzvlášť kočky si rády o ratan brousí drápky a můžou tím nábytek nenávratně poškodit, protože naruší strukturu stonků. Když se vám někde nábytek rozplete, opravte oplétání a přilepte zpět lepidlem na dřevo, nebo přibijte hřebíčkem bez hlavičky. Ratanový nábytek je spleten ratanovou kůrou, v případě opravy můžete použít i přírodní provázek. Již při výběru nábytku, květinové stěny, nebo dalších ratanových produktů se rozmyslete kam jej umístíte. Technologie pro úpravu materiálu ratanu se liší pro vnitřní užití a pro venkovní použití. Také by jste měli mít informaci o nosnosti nábytku, aby jste zabránili zbytečnému přetížení. Zahradní ratanový nábytek je zpravidla vyráběn z neloupaných ratanových stonků a tím je odolnější k vnějším vlivům, ale ani tento nábytek nesprchujte. Při nestálém, deštivém a mrazivém počasí by měl zůstávat zahradní ratanový nábytek uklizený, nebo alespoň zakrytý. Nevystavujte ratanový nábytek prudkým teplotním změnám. Pokud vám nábytek zmokne, nechte jej volně usychat, nikdy nevystavujte mokrý nábytek přímému teplu a slunci. Ratan je s námi od pradávna a v dnešní době, kdy se vracíme více a více k přírodním produktům je velice oblíbeným materiálem pro stylové vybavení našich domácností i zahrad.